Druhy dřeva a jejich využití: tvrdost, barva, na co se hodí
Aktualizováno 15.08.2026 · Autor: Marián Krilek, CTO a spoluzakladatel Můj Altán
Druhy dřeva se dělí na listnaté a jehličnaté. O jejich využití rozhoduje tvrdost, trvanlivost, barva a opracovatelnost. Jehličnany jako smrk a borovice jsou lehčí a pružnější, proto se z nich staví zahradní stavby. Tvrdší listnáče typu akát, dub nebo jasan míří na nábytek, podlahy a namáhané prvky.
Zvuková verze článku. Čte umělý hlas.
Dřevo je materiál, který nás obklopuje od nepaměti — v zahradních stavbách, nábytku, podlahách i dekoracích. Na Zemi existuje více než 23 tisíc různých druhů stromů, a právě proto se dřevo liší zbarvením, strukturou, vlastnostmi i využitím. Tento článek je přehledem druhů dřeva, jejich vlastností a toho, na co se která dřevina hodí.
Jak se druhy dřeva dělí?
Druhy dřeva se v praxi dělí na dvě základní skupiny: listnaté dřeviny a jehličnaté dřeviny. Toto botanické dělení se překrývá i s tím, jak se dřevo chová při opracování a v exteriéru.
- Listnaté dřeviny — akát, buk, bříza, třešeň, dub, jabloň, jasan, javor, lípa, olše, ořech, topol. Mají širší rozpětí tvrdosti, výraznější kresbu a míří převážně na nábytek, podlahy, dýhy a řezbářské práce.
- Jehličnaté dřeviny — borovice, jedle, modřín, smrk. Obsahují pryskyřici, mají nižší hustotu a snadněji se opracovávají. Právě z nich pochází drtivá většina řeziva na dřevěné stavby.
Dělení na tvrdé a měkké dřevo přitom není totožné s dělením na listnaté a jehličnaté. Mezi listnáči najdete velmi měkkou lípu i topol, mezi jehličnany naopak mimořádně odolný modřín. Proto se v praxi hodnotí konkrétní vlastnosti dřeviny, nikoli jen botanická skupina.
Které dřevo je nejtvrdší a které nejměkčí?
Nejpevnější a nejstabilnější dřevinou rostoucí v našich zeměpisných šířkách je akát. Akátové dřevo je tvrdé, odolné vůči povětrnostním vlivům i dřevokazným škůdcům a nechráněné vydrží v průměru 40 let; pod střechou v průměru 100 let, pod vodou 300 let a trvale suché i 500 let.
K tvrdším domácím dřevinám patří kromě akátu také dub, jasan, jabloň, ořech, třešeň a buk. K měkkým naopak lípa, topol, olše, jedle a smrk. Bříza a javor stojí uprostřed — jsou středně tvrdé, pružné a dobře se ohýbají.
Vysoká tvrdost ale sama o sobě neznamená, že dřevo obstojí venku. Buk je tvrdý, přesto ve vlhku bobtná a snadno jej napadne dřevokazný hmyz, takže do exteriéru se nehodí. Naopak měkká olše ve vodním prostředí ztvrdne a je velmi trvanlivá. Pro zahradní stavbu proto nerozhoduje maximální tvrdost, ale kombinace pružnosti, rozměrové stálosti a odolnosti proti vlhkosti — a tu nejlépe splňuje smrk s borovicí.
Druhy dřeva podle barvy — které je tmavé a které světlé?
Barva dřeva souvisí s jeho tvrdostí: obecně platí, že tvrdší dřevo je tmavší než měkčí. Nejtmavším dřevem na světě je eben, nejsvětlejším cesmína. U domácích dřevin se navíc často liší běl (světlejší vnější část kmene) a jádro (tmavší střed).
| Dřevina | Barva dřeva | Skupina |
|---|---|---|
| Javor | smetanově krémová až bílá, bez barevně odlišeného jádra | světlá |
| Lípa | světlá, obvykle bílá až šedavá | světlá |
| Topol | šedobílá, bez výrazných letokruhů | světlá |
| Bříza | světlá, většinou bílá; ve vlhku tmavý pruh kolem dřeně | světlá |
| Jasan | smetanově bílá se světle hnědým jádrem | světlá |
| Buk | hnědorůžová, narůžovělá, krémová či bílá bez výrazných letokruhů | světlá |
| Smrk | smetanově bílá, žlutá až hnědá, bez viditelného jádra | světlá |
| Jedle | žlutohnědá s načervenalým nádechem, bez výrazného jádra | světlá |
| Borovice | smetanově bílá běl, oranžově hnědé jádro | střední |
| Jabloň | krémově hnědá, žlutá, oranžová, růžová až červená | střední |
| Olše | načervenalý odstín podobný jantaru | střední |
| Akát | od vanilkové přes žlutou, oranžovou a načervenalou po šedozelenou a hnědou | střední |
| Modřín | žlutohnědá běl, červenohnědé jádro | tmavá |
| Dub | světle hnědá s tmavě hnědým jádrem | tmavá |
| Třešeň | červenohnědé jádro připomínající mahagon, běl smetanová až růžová | tmavá |
| Ořech | bělošedá běl, tmavě hnědé až tmavě červené jádro | tmavá |
Barva se navíc mění působením světla. Třešňové dřevo je potřeba chránit před přímým sluncem, jinak ztmavne, a lípa by na přímém slunci stát neměla vůbec. Jabloňové dřevo naopak napařením získává teplý načervenalý odstín.
Které dřevo se na co používá?
Využití dřeva se odvíjí od jeho tvrdosti, odolnosti proti vlhkosti a snadnosti opracování. Následující tabulka shrnuje, které dřeviny se u jednotlivých účelů uplatňují nejčastěji.
| Účel | Vhodné dřeviny | Proč |
|---|---|---|
| Zahradní stavby (altány, domky, chaty, sruby) | smrk, borovice | pružnost, nižší hmotnost, dobrá opracovatelnost a odolnost proti povětrnostním vlivům |
| Terasová prkna, fasádní obklady, šindele | modřín, akát | vysoká trvanlivost a odolnost vůči vlhku i škůdcům |
| Podlahy a schody | dub, jasan, lepený buk, modřín | tvrdost a odolnost proti opotřebení |
| Masivní a dýhovaný nábytek | dub, ořech, javor, jabloň, modřín, topol | dekorativní kresba a dobrá povrchová úprava |
| Ohýbaný nábytek a sportovní náčiní | buk, jasan, bříza | pružnost a snadné ohýbání pomocí páry |
| Prvky vystavené vodě a vlhku | akát, olše, borovice | akát odolá povětrnosti, olše ve vodě tvrdne, borovice má vysoký obsah pryskyřice |
| Řezbářství a soustružnictví | lípa, bříza, olše, jabloň, javor, ořech | měkkost nebo jemná struktura a snadné opracování |
| Předměty pro styk s potravinami | jasan, lípa, buk | bez výrazné chuti a vůně |
| Obklady suchých saun | topol | nízká hmotnost, dobrá savost a málo pracuje |
| Krovy, bednění, stavební řezivo | smrk, jedle | pevnost v poměru k hmotnosti a dostupnost velkých rozměrů |
| Okna, dveře, schodiště | borovice, jedle | dobrá opracovatelnost a rozměrová stálost |
👓Tip na další čtení: Vybíráte dřevinu na konkrétní stavbu? Přečtěte si náš článek Jaký materiál vybrat na stavbu zahradního altánu?.
Jak poznáte druh dřeva?
Druh dřeva poznáte podle čtyř znaků: řezu a letokruhů, dřeňových paprsků, barvy a vůně. Postupujte v tomto pořadí.
- Podívejte se na řez. Příčný řez ukáže letokruhy jako soustředné kružnice, tangenciální řez vede rovnoběžně s osou kmene mimo střed a vytváří typickou „plamenovou“ kresbu. Každý řez ukazuje jinou texturu téže dřeviny.
- Přečtěte letokruhy. Výrazné a pravidelné letokruhy má smrk, modřín i dub. Buk, javor, lípa a topol je mají naopak sotva znatelné.
- Hledejte dřeňové paprsky. Nápadné dřeňové paprsky jsou typické pro dub — spolu s výraznými letokruhy patří k jeho poznávacím znamením.
- Ověřte barvu, vůni a hmotnost. Jehličnany voní pryskyřicí, jádrové dřeviny jako dub, akát nebo ořech mají výrazně tmavší střed než okraj. Pomůže i hmotnost v ruce: topol a lípa jsou nápadně lehké, akát a dub těžké.
Listnaté stromy – charakteristika a využití
Listnaté dřeviny mají širší rozpětí tvrdosti a výraznější kresbu než jehličnany. V českých dílnách i zahradách se nejčastěji setkáte s dvanácti druhy, které popisujeme níže — u každého najdete charakteristiku i typické využití.
Akát
Akát je nejstabilnější a nejpevnější dřevina rostoucí v našich zeměpisných šířkách. Jeho dřevo je tvrdé, s výraznou kresbou a obsahem pryskyřice, barviv a minerálních solí; nechráněné a neimpregnované vydrží v průměru 40 let, pod střechou 100 let, pod vodou 300 let a trvale suché i 500 let.
Akátové dřevo se používá tam, kde je potřeba vysoká odolnost vůči počasí a dřevokazným škůdcům. Vyrábějí se z něj zahradní nábytek, terasová prkna, fasádní obklady, parkety i truhlářské a nábytkářské výrobky.
Buk
Buk je středně těžké a tvrdé dřevo, které je mírně pružné a snadno se opracovává. Obsahuje lignin, takže se po zahřátí dobře tvaruje, a dobře se povrchově upravuje. Ve vlhkém prostředí ale bobtná, intenzivně sesychá a kvůli takzvanému nepravému jádru je náchylnější k napadení dřevokazným hmyzem.
Bukové dřevo se díky ohebnosti využívá na ohýbaný nábytek, konstrukční rámy čalouněného nábytku, pracovní nástroje a sportovní potřeby. Lepený buk míří na schody a podlahy, v potravinářství pak na vařečky, prkénka a dřívka k nanukům. Do exteriéru se buk nehodí.
Bříza
Bříza je nenáročná dřevina s bílou kůrou a občasnými černými skvrnami, která roste téměř všude. Její dřevo je pevné, středně tvrdé a snadno se ohýbá. Podléhá však povětrnostním vlivům, zejména dešti, a je náchylné k navlhnutí a napadení houbami.
Březové dřevo se využívá hlavně v řezbářství a soustružnictví — vyrábějí se z něj vázy, svícny, misky, solničky či pepřenky. U hotových výrobků se často ponechává kůra jako unikátní dekorativní prvek. Uplatní se i ve stylovém nábytku a doplňcích.
Třešeň
Třešeň je tvrdé a pružné dřevo, které se snadno opracovává. Jádro má červenohnědou barvu připomínající mahagon, bělová část je spíše smetanová až růžová. Dřevo je nutné chránit před přímým slunečním zářením, jinak ztmavne.
Cena třešňového dřeva je vyšší, proto se nepoužívá na masivní konstrukce. Uplatní se u uměleckých předmětů, dřevěných podlah, vykládaných kazetových stropů, dekoračního dýhování, v řezbářství a sochařství.
Dub
Dub je trvanlivé dřevo, které vyniká pevností a houževnatostí. Má výrazné letokruhy i dřeňové paprsky, dobře se lepí, moří a upravuje dlátem. Odolá náročným povětrnostním vlivům, působení vody i střídání sucha a vlhka. Zbarvení je světle hnědé s tmavě hnědým jádrem.
V minulosti se dubové dřevo používalo u mlýnských kol, mostů a lávek. Dnes míří především na velmi kvalitní masivní nábytek, podlahy a schody. Patří k nejžádanějším druhům dřeva vůbec.
Jabloň
Jabloň je tvrdé, pevné a přitom ohebné ovocné dřevo s dobrou opracovatelností. Schne pomalu a je náchylné k sesychání a praskání při štípání a sušení. Barva se pohybuje od krémově hnědé přes žlutou a oranžovou až po růžovou a červenou.
Jabloňové dřevo se využívá u nábytku, kde se klade důraz na odolnost — stoly, dveře či schodiště — a také v řezbářství a soustružnictví. Napařením získává teplý načervenalý odstín.
Jasan
Jasan je velmi pružné dřevo s dobrou opracovatelností a širokou škálou textur a kreseb. Pomocí páry se snadno ohýbá. Řadí se ke světlým dřevinám — má smetanově bílou barvu se světle hnědým jádrem.
Jasanové dřevo se hodí na ohýbaný nábytek a na výrobky, které přicházejí do kontaktu s potravinami, protože nemá výraznější chuť ani vůni. Vyrábějí se z něj také dřevěné obklady, podlahy a sportovní náčiní, například sáňky nebo hokejky.
Javor
Javor je jednou z nejsvětlejších tuzemských dřevin — má smetanově krémovou až bílou barvu bez barevně odlišeného jádra. Anatomickou stavbou, hmotností i hustotou se podobá buku, ale pracuje o něco méně.
Javorové dřevo se využívá ve formě masivu i dýh. Vyrábějí se z něj postele, stoly, židle a obklady interiérových stěn. Uplatnění nachází i v řezbářství při výrobě hraček a drobných užitkových předmětů.
Lípa
Lípa je měkké dřevo s hustou strukturou, které se snadno opracovává a málo se třepí. Po vysušení nepodléhá dalšímu vysychání, dobře se lepí, moří i barví. Patří ale k méně trvanlivým dřevinám — bez vhodné ochrany ji napadají červotoči a neměla by přicházet do styku s přímým sluncem.
Lipové dřevo se podobně jako jasan používá na předměty pro styk s potravinami, tedy misky a nádoby, a dále na hračky či bižuterii. Své pevné místo má v uměleckém řezbářství a truhlářství. Na konstrukce se lípa nepoužívá.
Olše
Olše je měkké dřevo s nižší životností a nižší cenou, které ale ve vodním prostředí ztvrdne a je velmi trvanlivé. Dobře se obrábí, lepí a barví, vzdoruje vlhku a udržuje stálý tvar. Snáze podléhá hnilobě a při zvýšené zátěži se může ohýbat. Typický je načervenalý odstín podobný jantaru.
Olšové dřevo slouží začínajícím řezbářům jako dostupná imitace jiných dřevin. Díky ohebnosti se používá na menší a kompaktnější kusy nábytku, hračky i hudební nástroje.
Ořech
Ořech je tvrdé, trvanlivé a odolné dřevo s typickou kresbou, díky které je vysoce ceněné. Dobře se ohýbá i opracovává. Běl má bělošedou barvu, jádro je tmavě hnědé až tmavě červené.
Na ořechovém dřevě snadno vznikají promáčknutí, proto se využívá spíše na menší části nábytku. Díky výjimečné barvě se uplatňuje v uměleckém řezbářství a truhlářství při dýhování a vykládání.
Topol
Topol je rychle rostoucí měkká a lehká dřevina, která neuvolňuje pryskyřici a málo pracuje. Má dobrou savost, takže se dobře lepí i moří. Dřevo se podobá lipovému — je šedobílé bez výrazných letokruhů.
Topolové dřevo se často používá při výrobě nábytku právě pro dobrou schopnost přijímat lepidlo. Vyrábějí se z něj také obklady v suchých saunách a domácí potřeby.
👓Tip na další čtení: Máte doma nábytek z masivu? Podívejte se na náš článek Jak ošetřit dřevěný nábytek po chladných dnech?.
Jehličnaté stromy – charakteristika a využití
Jehličnaté dřeviny obsahují pryskyřici, mají obvykle nižší hustotu než listnáče a snadno se opracovávají. Právě proto z nich pochází většina stavebního řeziva. V našich podmínkách jde o čtyři hlavní druhy.
Borovice
Borovice je lehká a pružná dřevina s nižší hustotou a vysokým obsahem pryskyřice, která jí zajišťuje delší trvanlivost na vzduchu i ve vodě. Vydrží i tam, kde se střídá sucho a vlhko nebo teplo a chlad, a je odolná vůči povětrnostním vlivům, červotočům i dřevokaznému hmyzu. Běl je smetanově bílá, jádro oranžově hnědé, kresba letokruhů výrazná.
Borové dřevo má široké průmyslové využití: nábytek, trámy, okna, dveře, podlahy i exteriérové prvky včetně zahradních staveb. Pro vysoký obsah pryskyřice se uplatňuje také v chemickém průmyslu.
Jedle
Jedle je měkké, lehké a pružné dřevo, které se dobře opracovává, štípe a moří, ale hůře impregnuje. Obsahuje méně pryskyřice než borovice, takže je i její odolnost o něco nižší, a využití limituje výskyt suků. Barva je žlutohnědá s načervenalým nádechem, bez výrazného jádra.
Jedlové dřevo se používá ve stavebnictví, nejčastěji jako stavební řezivo — na střešní konstrukce, rámy dřevostaveb, okna, balkony a schodiště. Mladé jedle slouží také jako vánoční stromky.
Modřín
Modřín je mimořádně odolné a trvanlivé dřevo, které svými vlastnostmi předstihuje borové i smrkové. Snadno se opracovává, ale suší se pomaleji a při rychlém sušení se může zdeformovat, popraskat nebo z něj může vytékat pryskyřice. Má žlutohnědou běl, červenohnědé jádro a výraznou texturu.
Modřínové dřevo se používá na masivní nábytek, schody a zábradlí. Vyrábějí se z něj také terasové podlahy, fasádní obklady a šindele.
Smrk
Smrk je pevná a pružná dřevina s jasně vyobrazenými letokruhy a typickým leskem. Po vysušení obsahuje smrkové dřevo větší podíl vzduchu než borovice či jedle, a proto se výborně hodí jako tepelný izolant. Barva je smetanově bílá, žlutá až hnědá, bez viditelného jádra.
Smrkové dřevo nachází využití především ve stavebnictví. Vyrábějí se z něj dřevěné chaty, sruby, zahradní domky i altány, dále trámy, krovy, bednění, podlahové desky a hranoly.
Z jakého dřeva vyrábíme zahradní stavby?
Všechny naše produkty vyrábíme z kvalitního smrkového a borového dřeva skandinávského nebo sibiřského původu. Důvod je fyzikální: stromy z velkých nadmořských výšek a náročných povětrnostních podmínek rostou pomaleji, mají hustší dřevo, a jsou tak tvrdší a trvanlivější.
Výroba má několik fází. Dřevo nejprve řežeme na fošny a ukládáme na sebe tak, aby mezerami mohl proudit vzduch — přirozeným schnutím zabráníme znehodnocení plísněmi a vzniku prasklin. Na volném prostranství stráví řezivo tři roky a následně se dosušuje ve specializovaných sušičkách na finální vlhkost maximálně 14–16 %. Teprve pak materiál opracováváme na finální výrobek.
Posledním krokem je ochrana dřeva. Zahradní altány a vybrané domky na nářadí dodáváme již natřené impregnačním nátěrem, který si vyberete z naší nabídky; k ostatním produktům obdržíte bezbarvý impregnační nátěr zdarma. Podrobnosti najdete na stránce Výroba a realizace a význam jednotlivých pojmů ve slovníku pojmů.
👓Tip na další čtení: Praskliny patří k dřevu jako materiálu. Poradíme vám v článku Co dělat, když praskne dřevo na dřevěné stavbě?.
Jak probíhá těžba dřeva?
Těžba dřeva se podle doby provedení dělí na tři druhy. Než se dřevo dostane do zahrad a domácností, projde ještě zpracováním, sušením, ošetřením a výrobou.
- Předmýtní (výchovná) těžba — základ péče o rostoucí les. Zahrnuje probírky, při nichž se vyřezávají nevhodně rostoucí stromy a zvyšuje se kvalita porostu.
- Mýtní těžba — provádí se poté, co stromy dosáhnou mýtního věku.
- Nahodilá těžba — provádí se po pohromách, vichřicích nebo napadení lesa škůdci s cílem odstranit poškozené stromy.
Vlastník lesa může těžit teprve tehdy, když stromy dosáhnou mýtního věku. Minimální věk mýtního porostu musí být alespoň 80 let — v tomto věku už nepřirůstá dřevní hmota a les je náchylnější ke vzniku a šíření chorob i k množení škůdců. Mýtní věk se u jednotlivých dřevin liší: u smrku a borovice je to 80 let, u dubu až 120 let.
Je třeba povolení k mýtní těžbě dřeva?
Odpověď závisí na tom, zda vlastník lesa hospodaří podle lesního hospodářského plánu nebo lesní hospodářské osnovy. Pokud ano, jsou tyto dokumenty závazné a určují i množství dřeva, které lze vytěžit za dané období (nejčastěji deset let); započítávají se do něj všechny druhy těžby. V takovém případě vlastník lesa o povolení orgán státní správy lesů nežádá.
Pokud vlastník lesa plán ani osnovu nevyužívá, potřebuje souhlas odborného lesního hospodáře. Při plánované těžbě nad 3 m³ na 1 hektar za 1 rok musí navíc žádat o souhlas orgán státní správy lesů, který těžbu povolí, nebo zamítne. Těžbu dřeva upravuje zákon č. 289/1995 Sb., o lesích (lesní zákon), v § 33.
Poznámka: tento text je informativní přehled, nikoli právní poradenství. V konkrétní věci se obraťte na příslušný orgán státní správy lesů, u stavebních záměrů na místně příslušný stavební úřad.
Proč se u nás staví ze dřeva už staletí?
Dřevo se ve střední Evropě používá jako stavební materiál po staletí především proto, že bylo snadno dostupné a dobře opracovatelné. Svou roli hrály — a stále hrají — také jeho technologické a estetické vlastnosti. Jen málokde najdete tak vysokou koncentraci dochovaných historických dřevěných staveb na tak malém území.
Důkazem jsou lidová architektura, dřevěnice na vesnicích a domky ve skanzenech, například ve skanzenu Vysoký Chlumec nebo ve Valašském muzeu v přírodě. K typickým stavbám patřily srubové obytné domy, stodoly, seníky, kůlny, koliby, mlýny a sýpky. Stavěly se bez základové konstrukce — dům obvykle stál na plochých masivních kamenech, které přenášely váhu obvodové konstrukce do půdy. Dochovaly se i dřevěné kostely z 15. století, které stavěli vesničtí tesaři inspirovaní sakrální městskou architekturou.
Trvanlivost dřeva dokládá i archeologie. Za nejstarší zachovanou dřevěnou konstrukci na světě je považována malá dřevěná studna objevená u Ostrova v Pardubickém kraji; letokruhy datují její původ do let 5256–5255 před naším letopočtem, je tedy více než sedm tisíc let stará.
Dřevo si ale cenily i jiné civilizace. Přibližně 25 let před naším letopočtem sepsal římský architekt a inženýr Vitruvius rozsáhlé dílo o architektuře a stavebních technikách, které obsahuje i první popisy složení, vlastností a způsobů využití dřeva. V severní Evropě, zejména ve Skandinávii, bylo dřevo vždy hlavním stavebním materiálem ceněným pro izotermické vlastnosti; srubové domy tam představují nejstarší stavební styl.
Mezi dřevěné stavby patří i altán. Altány jsou oblíbenou exteriérovou stavbou už tisíce let — milovali je staří Egypťané, Římané, Řekové i Peršané a ve středověku byly vyhledávaným místem odpočinku v zahradách. Samotné slovo altán (anglicky „gazebo“) vzniklo spojením slova „gaze“ a latinské přípony „ebo“ a v překladu znamená „budu hledět“, což vystihuje i jeho hlavní funkci: umožnit pohled na okolní krajinu. Více se dočtete v článku o původu altánů.
👓Tip na další čtení: Objevila se na dřevě tmavá skvrna? Návod najdete v článku Jak odstranit plíseň z dřevěné stavby?.
Časté otázky
Dřevo se dělí na listnaté a jehličnaté dřeviny. Mezi listnáče patří akát, buk, bříza, třešeň, dub, jabloň, jasan, javor, lípa, olše, ořech a topol; míří převážně na nábytek, podlahy a řezbářské práce. Jehličnany zastupují borovice, jedle, modřín a smrk — obsahují pryskyřici, snadno se opracovávají a tvoří většinu stavebního řeziva.
Nejpevnější a nejstabilnější dřevinou rostoucí v našich zeměpisných šířkách je akát. K tvrdším domácím dřevinám patří dále dub, jasan, jabloň, ořech, třešeň a buk. Nejměkčí jsou naopak lípa, topol, olše, jedle a smrk. Vysoká tvrdost ale neznamená automaticky odolnost venku — tvrdý buk se do exteriéru nehodí, zatímco měkká olše ve vodě tvrdne.
Obecně platí, že tvrdší dřevo je tmavší než měkčí. K tmavým dřevinám patří ořech, dub, třešeň a modřín, ke světlým javor, lípa, topol, bříza, jasan, buk, smrk a jedle. Nejtmavším dřevem na světě je eben, nejsvětlejším cesmína. U jádrových dřevin se navíc liší světlejší běl od tmavšího jádra.
Jedlové dřevo se používá jako stavební řezivo — na střešní konstrukce, rámy dřevostaveb, okna, balkony a schodiště. Smrkové dřevo míří rovněž do stavebnictví: vyrábějí se z něj dřevěné chaty, sruby, zahradní domky a altány, dále trámy, krovy, bednění, podlahové desky a hranoly. Obě dřeviny jsou měkké až středně tvrdé a dobře se opracovávají.
Javorové dřevo se zpracovává na masiv i dýhy — postele, stoly, židle, obklady interiérových stěn, hračky a drobné užitkové předměty. Jabloňové dřevo je tvrdé, pevné a ohebné, proto míří na namáhané části nábytku, jako jsou stoly, dveře či schodiště, a dále do řezbářství a soustružnictví. Napařením získává teplý načervenalý odstín.
Nejodolnější je akát — nechráněný vydrží v průměru 40 let, pod střechou 100 let a pod vodou 300 let. Ve vodním prostředí ztvrdne a je velmi trvanlivá také olše. Borovice odolává vlhku díky vysokému obsahu pryskyřice a modřín patří k nejtrvanlivějším jehličnanům. Naopak buk a bříza ve vlhku rychle trpí.
Všechny naše produkty vyrábíme ze smrkového a borového dřeva skandinávského nebo sibiřského původu. Řezivo schne tři roky přirozeně na volném prostranství a poté se dosušuje ve specializovaných sušičkách na finální vlhkost maximálně 14–16 %. Zahradní altány a vybrané domky na nářadí dodáváme již natřené impregnačním nátěrem, k ostatním produktům obdržíte bezbarvý impregnační nátěr zdarma.
Záleží na tom, zda vlastník lesa hospodaří podle lesního hospodářského plánu nebo osnovy — pak o povolení nežádá, protože dokumenty jsou závazné. Bez plánu i osnovy potřebuje souhlas odborného lesního hospodáře a při těžbě nad 3 m³ na 1 hektar za 1 rok také souhlas orgánu státní správy lesů. Těžbu upravuje zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, v § 33.
